Hana Doležalová

Dokud je nebe modré
a voní květiny,
dokud je vzduch čistý,
letí vteřiny,
dokud se rádi máme,
srdce na dlani
a každým smyslem vnímáš svítání,
na malém tácku nesu snídani
a někde z dálky slyším něžné zpívání.

Na lesním paloučku se rdějí jahody,
toužíme po čase plném pohody.

Dokud je nebe modré
a bílé obláčky,
duše čistá
nedbá na mráčky ...
dej hlavu vzhůru, bude líp,
jen musí každý trochu chtít.

Naděje,
pozdě je ...

Nikdy pozdě není,
však se všechno změní.

Chce to čas, ten je v nás.
Když semkneme se
v jeden ráz,
zatáhneme za provaz.

Jak?
Poctivou prací,
což se v dobrém vrací.

V jednotě je síla,
nesmí chybět víra.
Rozezní se zvony,
zažehnají shony.

Každý vyjde rád
v náš rozkvetlý sad.

Vždyť hrdým Čechům všem
stojí za to
naše rodná česká zem!